Výpověď Veroniky Marcoski, maminky, která se od doby, kdy ji soudy odebraly kojeného syna, již přes dva roky brání soudní zlovůli.
Poté, co si otec jejího dítěte vybral místně nepříslušnou soudkyni JUDr. Kacafírkovou, která by o dítěti vůbec neměla rozhodovat, mamince nyní tři a půlletého chlapečka se navždy změnil život. Soudkyně Obvodního soudu Prahy 1 JUDr. Kacafírková v rozporu se všemi Úmluvami o právech dítěte odebrala sedmnáctiměsíční kojené dítě z matčiny bezvadné péče pod záminkou sporu rodičů o bydliště dítěte a na základě nepravdivých tvrzení otce, že matka nekomunikuje a neumožňuje styk. Soudkyně ve svém postoji setrvala i poté, co matka podala důkazy, že komunikovala a styku nebránila. Odvolací soud, JUDr. Kučerová, předsedkyně senátu, potvrdila rozhodnutí JUDr. Kacafírkové a matce vytkla, že je nemravné se odvolávat na fixaci malého dítěte na matku. Šokujícně i Ústavní soud rozhodnutí zpečetil.
Od svěření dítěte do své péče otec okamžitě matku začal vydírat, a to dokonce i před soudem, zaznamenáno na audiozáznamech soudu, a vysmíval se její snaze o střídavou péči. Otec podmiňoval jakoukoliv dohodu tím, že se matka vzdá péče o dítě, zaplatí otci miliony a on bude o dítěti a o jejich styku rozhodovat. Otec vždy věděl dopředu a nemohl si pomoci, i před rozhodnutím Ústavního soudu, některé věty z ještě nezveřejněného rozhodnutí matce citovat.
Soudy rozhodování ve věci účelově zdržovaly – nejdříve šest měsíců bez soudem určeného styku dítěte s matkou a pak dalších pět měsíců, než vůbec začalo dokazování u soudu. Soudy po celý čas tajily a lhaly o špatném stavu dítěte, že je malé batole traumatizované a brání se jít k otci, a chce být s maminkou. Soudy zakrývaly i nepřípustné jednání otce, včetně jeho vydírání. Snaha soudu, aby dítě svou maminku citově zavrhlo, byla evidentní (soudkyně JUDr. Kacafírková sama uvedla ve svém rozhodnutí o odebrání batolete z péče matky bez nároku soudem ustanoveného styku že „rychle by na druhého rodiče odvyklo“ a pak následně v otázkách znalkyním chtěla osvětlit, jak je to možné, že si dítě ještě po více jak roce u otce nezvyklo).
Zatímco psychologové se vyjadřují, že dítě je nedostatkem péče matky traumatizováno a vykazuje znaky sebepoškozování, a že matka je pro dítě hlavní vztažnou osobou, soudy se snažily pokřivit soudní proces ve prospěch otce; protokolaci jednáních u soudu účelově měnily a vypouštěly vše, co svědčilo proti otci; odmítaly zaznamenávat a číslovat důkazy, které se pak ze spisu vytrácely; ukončovaly výslechy, když byla řada na matce se dotazovat; a bránily matce v dokazování, např. že otázka její péče není relevantní, protože nikdo nezpochybňuje bezvadnou péči matky o dítě, aby pak v rozsudku soud uvedl, že matka svou péčí dítě limituje. A jako podporu tohoto kafkovského procesu vyjmenovaly soudní znalkyně, které vypracovaly zcela zmanipulovaný posudek, že dítě je v pořádku a chová se k oběma rodičům stejně, vše aby zakryly, co soudy dítěti provedly. Malý chlapeček má separační úzkost, když má odejít od své maminky, a psychosomatické potíže. Problémy dítěte ovšem soudy svádějí na matku, že dítě má separační úzkost a chce být s ní ne proto, že mu ji sebraly a on tím strádal, jak potvrzují všichni ostatní odborníci, ale protože matka na sebe dítě fixovala tím, že ho v minulosti kojila. A jako hliněnou nohu k podepírání nezákonných rozhodnutí soudy jmenovaly opatrovníka UMPOD, který v minulosti vydal otci i přes výslovný zákaz ministerstva spravedlnosti nepravdivý výklad českých zákonů, že se rodiče nemohou o bydlišti dítěte dohodnout. Opatrovník po celý čas hájí zájmy otce a přestože jeho psychologové soudem nastavený režim kritizují a apelují, že dítě potřebuje být u matky, tak on v kritickém období nepodal žádný opravný prostředek. A nyní UMPOD vyrábí další nepravdivé důkazy, aby v tandemu se soudem jmenovanými znalkyněmi překryly, co soudy dítěti provedly a dotáhly do zjevně předurčeného konce, že dítě bude v péči otce.
Maminka se bránila a pouze díky audiozáznamům byly znalkyně přinuceny přiznat, že popis v posudku je nepravdivý, že dítě odmítalo být s otcem a odloučení od maminky se bránilo, plakalo a kopalo do dveří. Znalkyně až poté i přiznaly, že dítě je traumatizované a posudek je tendenční. Shodně i audiozáznamy dále pomohly u šetření opatrovníka a prokazují, že opatrovník záměrně zkresluje průběh šetření, kdy dítě bylo s matkou veselé a usměvavé a komunikativní a opatrovník nepravdivě uvedl, že dítě nekomunikovalo a bylo kvůli matce úzkostné. Maminka se snažila bránit své dítě stížnostmi na předsedu soudu, na ministerstvo, ale zdá se, že státní úředníci a soudci jsou jak stát ve státě a jsou nepostižitelní. Naopak Ústavní soud trestal matku, že se brání a přes důkazy o vydírání a týrání malého dítěte ji osočil, že se má snažit o uklidnění situace, a ne se procesně odvolávat a že tím sleduje pouze své cíle. Jediným možným „uklidněním situace“ pro otce však je, že se matka vzdá dítěte a podrobí se vydírání otcem.
Po více jak roce a půl strádání si maminka uvědomila, že spekulace o vlivných skupinách v justici nemusí být nepravda a začala pátrat, jak je vše možné, až se dostala k JUDr. Kučerovi, bývalému soudci Nejvyššího soudu, který byl zapletený do kauzy médii označenou jako justiční mafie. Matka brzy pochopila, že JUDr. Kučera ví o případu víc a že si ji zřejmě k sobě připustil až poté, co rozesílala dopisy a zveřejnila i otevřený dopis soudcům Ústavního soudu, kterým poukazovala, že ve stejných věcech ústavní soudci rozhodují rozdílně a že vykazují ve svém rozhodování libovůli. Maminka si též všimla, že JUDr. Kučera se ji snaží pacifikovat, aby stížnosti, trestní oznámení a ostatní nepodávala. V průběhu jednáních JUDr. Kučera se nechal oslovovat, že on je soud v ČR a že je mocný a potvrdil, že je strategie, že soudy úmyslně zdržují, aby mohly oddělit dítě od druhého rodiče a že se v ČR s dětmi obchoduje jako na vietnamské tržnici. Citace matka: „Pane doktore, já už jsem za tu dobu, když jsem byla strašně naivní, přišla jsem sem a koukala jsem, jak je to vůbec možný a byla jsem z toho úplně hotová, tak jsem se trošičku musela porozhlídnout po tomhle světě a s tím, že mi je úplně jasný, že s dětma se tady obchoduje tak jako prostě jako se obchoduje normálně Vietnamci na tržnici.“ JUDr. Pavel Kučera: „Ano, ano, ale musí to nějak navenek vypadat, že teda načerníme tu matku nebo jako popřeme to, že ona se o to dítě vůbec moc nestará.“
Poté, co soudy zakázaly přístup veřejnosti do soudní síně a dělají co chtějí bez ohledu na zákon a ubližují jejímu chlapečkovi, maminka doufá, že tím, že zveřejňuje a poukazuje na to, jak je v České republice možné obcházet zákony a mezinárodní úmluvy zlovůlí soudců nebo jak se Ústavní soud snaží umlčet matku bránící své dítě, tak brání nejen své dítě ale i ostatní. A pokorně žádá veřejnost o pomoc v tomto nerovném boji proti nepostižitelným v justiční zlovůli.
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.